Lanius collurio
Ťuhýk obecný




Lidové názvy: Masojídek, masák

Slovensky: Strakoš obyčajný; Anglicky: Red-backed Shrike; Německy: Neuntöter; Rusky: Zhulan/Sorokoput-zhulan; Polsky: Dziezhba bialobarchysta; Italsky: Averla piccola; Litevsky: Paprastoji medšarké; Švédsky: Törnskata; Hebrejsky: Khankan adom-gav; Hindy: Lal latora; Japonsky: Seaka-mozu; Afrikánsky: Rooiruglaksman

Poddruhy:
Lanius c. collurio - Ťuhýk o. evropský — většina Evropy
Lanius c. juxtus - Ťuhýk o. anglický — Velká Británie (zde již možná vyhynul, v současné době jsou pouze ojedinělá hlášení sledovaných jedinců)
Lanius c. kobylini - Ťuhýk o. kavkazský — Krym, Kavkaz, sev. Írán
Lanius c. pallidifrons - Ťuhýk o. sibiřský — západní Sibiř

Podobné (zaměnitelné) druhy:
Lanius isabellinus — středoasijský druh, s kterým se i kříží. Zcela výjimečný zatoulanec v Evropě. Podrobnosti jsou uvedeny u tohoto druhu.


Tento ťuhýk má z našich ťuhýků asi nejhorší pověst. Nejspíše je to způsobeno tím, že byl pravděpodobně vždy nejhojnějším ťuhýkem a tak lidé často přicházeli do styku s jeho nabodnutými kořistmi na trnech keřů.
Na ukázku jenom několik citací z knihy Naši ptáci od F. Bayera vydané v roce 1888:
" ... ukrutník nejpověstnější ... "
" ... ptákům pak zpravidla křidélka přeláme a mozeček vyklove ... "
" ... kdekoli se u nás z jara uhnízdí, tam za krátko pěvci umlknou všickni ... "




Na počátek


Početnost
Rozšíření a tah
Rozšíření u nás
Životní prostředí
Potrava
Hnízdění
Ochrana

Seznam publikací o ťuhýku obecném v Čechách


Početnost:

Početnost tohoto malého dravého pěvce výrazně klesá v celé Evropě a jedná se o dlouhodobý trend. Uvádí se, že v období 1970-1990 klesla jeho početnost o 50%! Jako odstrašující případ může sloužit jeho praktické vyhynutí v Británii (D.B. Peakall, Proc. Western Fondation Vertebrate Zoology, 6:112-116, 1995). Pokles jeho rozšíření byl sledován v Anglii a Welsu po celé (!) 20. století. V roce 1850 jeho rozšíření zasahovalo až do severozápadní Anglie a Cornwallu, od roku 1940 se jeho rozšíření začalo výrazně zmenšovat, až se omezilo na jiho-východ (jako poslední Hampshire a Norfolk/Suffolk v roce 1985). Početnost byla na začátku 50. let odhadnuta až na 300 párů, v roce 1989 nebyl již zaznamenán žádný hnízdící pár!

V Holandsku hnízdilo na počátku 20. století zhruba 15 000 párů ťuhýka obecného, na počátku 90. let už pouze 150-200!

Rovněž u nás je zaznamenán pokles početnosti tohoto ptáka, i když podle výsledků mapování ptáků v ČR se zdálo, že tento pokles se v 80. letech zastavil. V současnosti je jeho stav odhadován na cca 25000-50000 párů s trendem ubývání početnosti (v rozmezí 20-50%) (Hudec et al., Sylvia 31:97-145, 1995). Ovšem změny jeho početnosti mohou být (a i jsou) značně lokální, o čemž svědčí údaje o kolísání jeho stavů v jednotlivých lokalitách. V určitých územích mohou být (a také jsou) i relativně setrvalé stavy. Ke stanovení trendů v daném území je nutné provést dlouhodobý monitoring. Podle údajů shromážděných od roku 1994 dr. Holáněm, vedoucím skupiny pro výzkum ťuhýkovitých, byly pro populaci ťuhýka velmi neblahé roky 1998-2000, kdy meziročně docházelo k poklesu hnízdících párů až o desítky procent.

O celkové početnosti druhu jsou zajímavé údaje ze zimoviště. V Jižní Africe je tento počet odhadnut na několik desítek miliónů (Harrison et al., The Atlas of Southern African Birds, Vol. 2, 1997).

Top



Rozšíření a tah:

(červeně hnízdiště, modře zimoviště; kliknutím se obr. zvětší)

Tah naší populace probíhá na podzim a na jaře rozdílnými cestami - na podzim z Řecka přelétají Středozemní moře a přes deltu řeky Nil pokračují jižním směrem do zimoviště, naopak na jaře táhnou východněji přes východní Afriku, Arabský poloostrov a Turecko na hnízdiště (viz nákres).

Většina populace zimuje v jižní Africe. Dává přednost suché akáciové trnité stepi a útočiště hledá v Kalahari, Limpopo, nížinách Transvaalu a Swazilandu a severu KwaZuluNatalu. V této oblasti se široce překrývají tři poddruhy tohoto ťuhýka. V trnité stepi je početný, s průměrnou densitou 5-15 ptáků/10 ha a dosahuje až 2-8 jedinců/ha. Jak již bylo uvedeno, jeho celková početnost je odhadnuta na několik desítek miliónů (Harrison et al., The Atlas of Southern African Birds, Vol. 2, 1997).

Přílet je v celé oblasti zimoviště pozoruhodně synchronizován. První ptáci přilétají již ke konci října, většina v půlce a ke konci listopadu. Odlet je rychlejší a ještě synchronizovanější. V prvních deseti dnech dubna (většinou pouze v několika nocích) je celá oblast vyklizena.

Z těchto údajů, ve vztahu k termínu příletu/odletu od nás (viz níže), lze odvodit rychlost tahu. Dá se tedy předpokládat, že cesta (tah) do zimoviště trvá zhruba 3 měsíce, naopak tah do hnízdiště zhruba 4 týdny.

Top



Rozšíření u nás:

Podle zatím proběhlých mapování hnízdního rozšíření u nás (v letech 1973/77 a 1985/89) se vyskytuje na většině území, kromě nejvyšších horských oblastí. Zazmamenán byl v 97%, resp. 99% kvadrátů, přičemž prokázané hnízdění bylo v 85, resp. 88%.

Na hnízdiště nejčastěji přilétá v prvních dnech května (méně často v posledních dnech dubna). Samec přilétá většinou o 1-3 dny dříve než samice. Odlétá prakticky hned po uspěšném vyvedení (osamocení) mláďata, to znamená většinou v polovině srpna, maximálně začátkem září. Ojediněle lze vidět některé ptáky ještě počátkem října, ale to se nejspíše jedna o ptáky, kteří museli "absolvovat" více náhradních snůšek či se "jen tak" potulují. Dá se tedy říci, že tento ťuhýk u nás setrvá jenom nezbytně dlouhou dobu (v případě úspěšného prvního hnízdění kolem 3 měsíců, jinak maximálně 4 měsíce). Jak musím často odpovídat na jaře na četné dotazy, kde se ťuhýci flákají, kdy už vlastně přiletí: "co by tady dělali, honem přilétnou, když už je tady teplo, vyhnízdí a honem pryč z této krajiny".

Top



Životní prostředí:

Ťuhýk obecný preferuje otevřenou krajinu s roztroušenými keři a stromy, křovinaté meze, remízky zarostlé okraje lesů. Přesto, že preferuje spíše sušší krajinu stepního charakteru, tak nepohrdne ani vlhčími loukami s keři. Vzhledem k tomu, že byl z nížin již často vytlačen (vlivem intenzivní zemědělské činnosti, např. i úbytkem patvin), tak v současnosti obývá hlavně střední polohy až do cca 1000 m n.m.

Hustota osídlení se mění podle charakteru biotopu. Nejčastější údaj se pohybuje kolem 4 párů/km2, avšak místně, při sledování menších, "výhodnějších" ploch, může dosáhnout i několik desítek párů/km2.

Top



Potrava:

Hlavní složkou potravy je hmyz (brouci, blanokřídlí), ale také pavouci i jiní členovci. Občas uloví rovněž drobné hlodavce. Jako potrava byli zjištěni i plazi a obojživelníci a uváděny i včely a čmeláci, ale případně způsobené škody jsou bezvýznamné. V létě rovněž požírá i plody rostlin, jako např. bezu hroznatého, či dokonce třešně. V starší literatuře často uváděné lovení jiných ptáků, respektive jejich mláďat, je velmi řídké a většina ťuhýků ho vůbec neprovozuje a v jeho těsné blízkosti bez problému hnízdí i jiní ptáci (jak bude dále uvedeno v kapitole hnízdění).

Potravu sbírá nejčastěji ze země "náletem" z vyvýšených míst (např. keř). Má svá oblíbená vyvýšená místa - "pozorovatelny", jako např. vyčnívající větve, vršky keře, jejichž časté používání se pak snadno pozná podle hojného pokálení bílým trusem. Mnohdy stačí ve vhodné lesostepní krajině obejít keře a ornitolog se hned zorientuje, jestli a kde zde sídlí ťuhýk (toto lze s úspěchem využít k chytání ptáků za účelem kroužkování). Vyhlášené jsou zásobárny ťuhýka - na trnu napíchnutí (či zaklesnutí ve vidlici větví) malí hlodavci či hmyz. Zdá se (alespoň dle mých pozorování), že míra lovení větší kořisti (obratlovců) je značně individuální a liší se od jedince k jedinci, ale samozřejmě závisí také na potravní nabídce. Existuje názor, že vlastní napichování (či "nasazování" do rozsochy větviček) pomáhá ťuhýkovi vypořádat se s velkou potravou. Tento malý dravec má totiž vyvinut vyloženě dravčí zobák se zejkem, ale nohy má drobného pěvce, neschopné trhat potravu (jak je tomu jinak u dravců).

Spotřeba potravy mláďat je značná, uvádí se, že mláďata snědí průměrně 50-56% své hmotnosti.


nabodnutá myška (bez hlavy)

Top



Hnízdění:

Dospělí jedinci jsou poměrně výrazně věrni svému hnízdišti (cca 40% samců a 20% samic se vrací na loňské hnízdiště). Naopak mladí ptáci spíše osidlují vzdálenější oblasti (i 10 km daleko). Ťuhýk hnízdí jednou ročně, v případě neúspěšného hnízdění snáší náhradní snůšku (do nově vybudovaného hnízda). Hnízdo začne stavět prakticky ihned po příletu z větviček, různých stébel a vláken. Ke stavbě hnízda ťuhýk preferuje trnité keře (až v 90% ve 3 druzích: šípek, hloh, trnka). Hnízdo je nejčastěji ve výšce 0,5-2 m. Hnízdo staví zhruba 6 dní.

V starší literatuře (např. již zmíněná kniha Naši ptáci z roku 1888) je uváděno, že ťuhýk je velmi nesnášenlivý pták a vybírá hnízda jiným ptákům " ... náleží k nejzuřivějším nepřátelům ostatních ptáků zpěvavých, zabíjí pěnice pozemní i pokřovní, budníčky, konipasy, sýkory a j., vybírá a unáší jim holátka ze hnízd, vyslídí je na př. i ve hnízdech , jež v děrách stromů jsou ukryta, ano vytahuje i z ok a z poklopců ptáčata polapená: kdekoli se u nás z jara uhnízdí, tam za krátko pěvci umlknou všickni. ". Myslím, že v tomto směru panují kolem ťuhýka mýty. Občas asi hnízdo vybere, ale právě tento vyjímečný případ přitáhne pozornost. Sám jsem zatím pouze jednou pozoroval takový případ, kdy skutečně ťuhýk postupně "vybral" celé hnízdo mláďat zvonka. Jinak mohou být hnízda ostatních ptáků i relativně blízko jeho vlastního - dokladoval jsem úspěšné vyhnízdění hnízda kosa vzdálené 30 m a zvonka 40 m. Nejmenší vzdálenost mezi dvěmi současně obsazenými hnízdy ťuhýka byla 70 m. Rozhodně se ovšem nedá říci, že v místě, kde se usídlil ťuhýk "pěvci umlknou všickni". Jako další příklad blízkého hnízdiče bývá často uváděna pěnice vlašská (Sylvia nisoria), která obývá stejný biotop.

První vejce snáší nejčastěji v druhé polovině května či na přelomu května a června (viz obr). Náhradní hnízdění probíhá většinou v červnu až začátkem července.

(kliknutím se obr. zvětší)

Snůška bývá zpravidla 4-6 vajec (průměrně 5), vyjímečně 7 či 3 vejce. Menší snůška bývá u náhradního hnízdění. Samice snáší 1 vejce denně a pravidelně sedí většinou od snesení předposledního vejce. Samec se na sezení nepodílí. Vejce jsou většinou vejčitá (průměrný rozměr 21,9 x 16,5 mm). Jejich podkladová barva je bílá s nahnědlým až narůžovělým (někdy i nazelenalým) nádechem. Na této podkladové vrstvě jsou skvrny, nejčastěji nahnědlé (ale i např. šedé, olivové či červenohnědé), které tvoří většinou hustý prstenec (věneček) u tupého konce, případně pásek v nejširším obvodě skořápky. Doba sezení je 14-16 dní. Mláďata krmí oba rodiče 15 dní na hnízdě a po vyvedení další zhruba 3-4 týdny.

Úspěšnost hnízdění je často velmi závislá na podnebí. Zvláště déletrvající deštivé a chladné počasí může mít devastující účinky. Jednak se tím prakticky omezí potravní nabídka (hmyz), jednak samotní dospělí mají značné problémy. Podle mých zkušeností, jestliže je k datu líhnutí po celý den chladné, velmi deštivé počasí, tak je hnízdění zcela neúspěšné (opuštěné hnízdo). Při celkově dlouhodobě zhoršeném počasí je vysoká mortalita mláďat (jednoduchá rovnice: méně potravy = méně odchovaných mláďat). Z celé snůšky jsou pak kolikrát vyvedena pouze 1-2 mláďata. Celkový počet neúspěšných hnízdních pokusů tak může přesáhnout i 40%. Sám jsem zanamenal i dvojnásobně neúspěšné náhradní snůšky. Na této neúspěšnosti se podílí i ztráty způsobené predátory, jako např. straka. Úspěšnost hnízdění je dle mých záznamů ze 125 hnízd na Karlovarsku (viz seznam literatury): 67% hnízd úspěšně vyvedeno, z 60% snesených vajec úspěšně vyvedena mláďata. Z toho vyplývá i to, že průměrný počet vajec na hnízdo (5,06) klesne na průměrně 4,53 vyvedená mláďata na úspěšné hnízdění a na pouhých 2,98 vyvedených mláďat na všechna započatá hnízdění. Jak už bylo uvedeno nahoře, úspěšnost hnízdění v jednotlivých letech výrazně kolísá v návaznosti na počasí (a tím i spojené potravní nabídce).

(kliknutím se obr. zvětší)



Top



Ochrana:

Ťuhýk obecný je u nás chráněn vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. V Evropě (EU) je zařazen do seznamu chráněných druhů v Příloze I směrnice Rady Evropských společenství č. 79/409/EEC z 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků. Rovněž je chráněn Bernskou Úmluvou o ochraně evropské flóry a fauny a přírodních stanovišť a Bonnskou Úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů.


Seznam publikací o ťuhýku obecném v Čechách / List of papers about Red-backed Shrike in Czech Republic

  • Back to ornithology/Zpět ornitologie
  • Back to Shrikes/Zpět ťuhýci
  • E-mail: miksik
  • Message board / Návštěvní kniha


  • Czech Shrike Working Group / Skupina pro výzkum ťuhýkovitých